Dukla - Sanitrans 3.semifinále

BOHBL | 2. semifinále | Neděle 20. 05. 2012, 16:00 | TJ Sokol Poruba | Zápas č. 54

Dukla Hrabyň 1 : 0 SANITRANS Opava

               (0:0, 1:0, 0:0) 

V Balnar Aréně probíhá úchvatná semifinálová série a toto drama na pokračování napsalo v neděli další svou kapitolu. Bitva jako řemen, tvrdá, úporná řež, ve které byl vidět jak hokejbalový um, tak ohromný bojový duch a statečné srdce…

Um byl tentokráte na straně Sanitrans, kteří do nás bušili hlava nehlava, ale my se blýskli svou známou zbraní, nezdolnou vůlí a chvilkami jsme fakt žrali asfalt, ale nakonec to nejtěsnější vítězství, jaké jen v kolektivním sportu může být, uhájili. Pojďme však popořádku, protože naše druhé vítězství se vůbec nerodilo snadno…

Jestliže nás v sobotu bylo žalostně málo, na neděli jsme se jakž takž posbírali. Chyběl Miloš, ale přišlo pomoci dalších pět kamarádů, kteří z různých důvodů o den dříve nemohli. Ve 13-ti lidech do pole jsme na soupeře chtěli vletět, chtěli jej přeběhat a přehrát, ale buď horkem, anebo sílou soupeře a změnou jeho taktiky se to prostě nepovedlo. Sanitrans najednou procházeli velice snadno středním pásmem, jako by o den dříve proti nim stála úplně jiná Dukla. No vlastně, jiná Dukla to byla, složení řad bylo naprosto odlišné, ale střední pásmo jsme měli bránit lépe. Co však zůstalo, bylo srdce, bojovali jsme o každou píď placu a to museli cítit i silní Opaváci. A ještě jedna změna se udála v našem dresu, Endyho tentokráte vystřídal Beny a jak se později ukázalo, mezi mantinely nebylo lepšího muže. Pochytal neskutečných 49 střel Sanitrans (my jich vyslali jen 16) a byl jako pevnost, kterou nelze dobýt.

Začátek nenasvědčoval tomu, že by góly neměly padat, ošemetné situace byly před oběma brankami a byť v úmorném vedru, hrálo se v tempu a pěkně od podlahy. Opaváci stříleli ze středních vzdáleností, sice jsme je nepouštěli úplně mezi kruhy, ale že těch střel bylo. Nějak jim to šlo v neděli s holemi lépe. A především jsme špatně kryli střední pásmo, tam vždy soupeř projel, jako by měl početní výhodu, tuto naši činnost musíme zlepšit.

Jediný gólový moment přišel ve druhé části hry, kdy jsme potrestali tvrdý zákrok na našeho hráče. Opava vůbec se v celé sérii s námi nemazlí, ale myslím, že si nenecháme nic líbit a určitě se jich nebojíme a oplácíme stejnou mincí. Je to boj! V přesilovce jsme zamkli Opavu před jejího brankáře a po závaru a přihrávce od zadního mantinelu Grabo šťastně i šikovně zároveň vstřelil tu jedinou trefu tohoto úchvatného semifinálového klání.

V závěrečné třetině Sanitrans bušili na naše vrata, jako by chtěli zbourat celou Balnar Arénu. Snažili jsme se hrát co nejdále od naší branky a protože nás sudí paradoxně posílali častěji do oslabení (paradoxně píšu proto, že si myslím, že říznější je v tomto semifinále Opava, ale budiž), jezdili jsme místy doslova po prdeli. Čas běžel, Opavě rychle, nám o poznání pomaleji. Relativní pocit jak blázen, Einstein by měl radost. Asi tři minuty před koncem náš ojedinělý brejk málem zužitkoval Pavel Tomeš, ale nepovedlo se a přišlo hororové drama. Oba týmy si postupně vzaly oddechový čas a logicky došlo na opavskou power-play, ve které jsme soupeře k vážnějšímu ohrožení fantastického Benyho již nepustili, dohráli jsme to po rozích, na míčky padali a jestli je něco nutno ze závěru vyzvednout, pak neskutečná práce na buly od Macíka, který je všechny zahrál tak dobře, že míček zůstával vždy pod hradbou hokejek, noh či těl (bravo Tome). Přišel závěrečný hvizd a obrovská úleva a spadlý kámen ze srdce, čehož ozvěna musela doznít až na obecní úřad do Hrabyně… Odolali jsme náporu Sanitrans a vydřeli druhé vítězství v této nádherné sérii…

                                  stav série 2:1