Dukla - Sanitrans 4.semifinále

Týden uplynul a v sobotní ráno přišlo na řadu čtvrté klání semifinálové série proti Sanitrans. A že šlo do tuhého, bylo cítit již v tom, že mančafty se začaly častovat, došlo na skryté zákroky, vždyť série mohla v sobotu klidně skončit! Bohužel se tak nestalo a tentokráte jsme fakt měli smůlu. Hned v úvodu zápasu se zranil Grabo, a takřka po první třetině odstoupil. V průběhu zápasu pak musel jít z placu Macochin (další zranění) a náš útok zeslábl ještě více, což se stalo pro tento boj rozhodujícím.

Opavští moc hrát v sobotu nechtěli, věděli, že jich nebude moc, ale verdikt vedení soutěže zněl jasně - semifinále se musí tento víkend odehrát! A bylo to fér, protože my ve druhém zápase série hráli v devíti a dohrávali v osmi! Přesto však Sanitrans neslevili a hráli zase velice aktivně, my si však již dávali lepší pozor na bránění středního pásma, tak byť byl soupeř aktivnější, nestřílel tak často, jako ve druhém zápase, kdy jsme byli pod ostrou palbou.

Pokud se dostala Opava na dostřel, kryl náš gólman Beny, ale paradoxně se tak nestalo při nahození z půlky hřiště a Sanitrans poprvé (!) v celé sérii v utkání vedli. Byl to pro nás šok, protože takhle nešťastný gól hodně bolí, především Beny se musel otřepávat, po minulém fantastickém výkonu přišla taková minela, ale to je prostě sport. Náš tým však dřel dál, moc jsme chtěli ukončit sérii již v sobotu a možná to bylo v našich hlavách až moc. Nehráli jsme žádného zanďoura, už bez Graba a Macochina jsme se snažili, aktivní byl především Roman Velčulin, který nastoupil poprvé (a bohužel naposled - více mu nedovoluje práce) v sérii. A protože náš tým má srdce na pravém místě, vyrovnali jsme! Při hře 4 na 4 se povedl rychlý brejk zakončený přesnou střelou - 1:1. Velice důležitý gól, protože to byla celkem rychlá odpověď na laciný úder Sanitrans.

Zápas gradoval… Závěrečné dějství se hrálo v podobném duchu a také ve vysokém tempu, nasazení bylo veliké, my již hráli také jen na dvě lajny a moc jsme chtěli strhnout vedení na svou stranu. A rozhodnout mohl právě Velčulin, kdy dostal přihrávku do běhu a najížděl naprosto osamocen na hostujícího brankáře, bohužel však odmítl nabídku na finále pro Duklu a nedal… Jak velká škoda!!! Být to gól, byla by to finálová pečeť. A tak došlo na prodloužení, ve kterém se nám podruhé nezadařilo… Sanitrans při jednom z prvních střídání ovládli naše obranné pásmo a po šťastné střele, kdy Beny neviděl vůbec nic, se trefili a poslali nás do kabin… Tam však pro nás přišla další rána, protože po těch výše uvedených zraněních, která rozhodla tento duel) hned několik hráčů řeklo, že na neděli nemůže přijít… Začali jsme se obvolávat a zajišťovat, ať můžeme dát dohromady alespoň dvě pětky… V té chvíli byl postup do finále vnímán jako zázrak, tím spíše, když jsme věděli, že soupeř bude nazítří posílen.