Sanitrans - Dukla 5.semifinále

BOHBL | 2. semifinále | Neděle 27. 05. 2012, 10:00 | TJ Sokol Poruba | Zápas č. 58

SANITRANS Opava  2 : 1   Dukla Hrabyň

                        (0:0, 1:0, 1:1)

Krásný sen se rozplynul…

Že kamarádská parta Dukly Hrabyň dokáže držet pospolu, se ukázalo i mimo mantinely. Na rozhodující bitvu, která již musela určit finalistu, jsme se totiž dokázali jakž takž zmobilizovat, Grabo si ošetřil své zranění, sval zatáhl, ale musel do obrany. Povolali jsme Pepu, který byť po noční dvanáctce, tak poprvé v play-off se uvolnil, Geba také přehodnotil rodinné plány a za to všechno klukům patří dík, že nás nenechali na holičkách, tím spíše, že v noci zdravotně zkolaboval srdcař Honza Hluzák. Dvě pětky mohly vytáhnout do boje, v němž jsme již nebyli favoritem a mohli jen překvapit, tak moc jsme byli oslabeni, především v obraně, ale žili jsme, nevzdávali se a náš finálový sen si snili nadále.

Neskutečné bylo, že na place bylo všechno jinak. Naše citelně oslabená squadra se semkla a dřela tak, že málem to finále vybojovala. Byl to nádherný zápas! Sanitrans jej začali střelou od mantinelu, která se otřela o Benyho tyčku a jejich výpady byly rychlé. Ale my odpovídali podobně, chtěli jsme hrát. Byl to boj. Sudí měli naprosto jiný metr, než dvojice dne předtím, která prakticky nevylučovala. Nedělní dvojice sice z počátku také nevylučovala, ale vylučovat měla! Bojovalo se dost drsně, několikráte zůstali ležet hráči obou týmů na hřišti, jelo se na krev, a že se utkání zvrhne, opravdu hrozilo. Co se hry samotníé týče, první třetina skončila, jak začala, cinknutím míčku o naší tyčku!

Vylučovat se začalo až ve druhé třetině a nejednou velice necitlivě, především rozhodčí Pikula neměl den. Ale k tomu se ještě dostaneme. Sanitrans právě přesilovou hru využili. Už už to vypadalo, že Pepa krásně odebraný balon vyhodí, ale ten se dostal k soupeři a po ťukesu skončil v naší prázdné brance - 1:0. Vyrovnat nedlouho potom mohl Kozub, ale z mezikruží švihem minul. Několikrát za tuto třetinu po levém křídle utekl Šimi, ale bohužel ani jednou svůj únik nevyřešil dobře - když měl střílet, míček někam tlačil, když mohl nahrát úplně volnému spoluhráči, střílel. To bylo moc škoda, podobné úniky byly v celém semifinále vskutku nevídané, najížděli jsme tři na jednoho či tři na dva. Toto jsme měli alespoň jednou potrestat.

Přišel vrchol celé série - poslední třetina. Že to bude drama s koncem v shakespearovském stylu, to jsme si snad ani nezasloužili. O přestávce jsme přeskupili řady, Grabo šel do útoku, beci jeli jen na tři lidi a hrr na ně. A začaly se dít věci! Najednou jsme byli lepší, aktivnější, útočili do obrany Sanitrans… Ti faulovali a po právu chodili ven. Zápas začal být nervózní, diskutovalo se, na řadu přicházely drobné šarvátky, potyčky, nadávání si. Ale to k tomu patří. V půli závěrečného dějství jsme dostali možnost početní výhody pět na tři a po vyhrané buly se touš dostal ke Grabovi, který propálil naprosto všechno - 1:1! To jsme potřebovali! Přesilovka plynula dál, Grabo málem z půlky vystrašil brankáře hostí, který s námahou vyrazil. Tlačili isme soupeře k jeho svatyni, a mohli snad ještě více poté, co Grabo v přesilové hře krásně procházel středním pásmem, byl zahákovaný, čímž bychom znásobili naší přesilovku, ale sudí Pikula k údivu všech přítomných, včetně snad i užovek z Porubky, neposlal ven jen Opaváka, ale s ním i Graba za nafilmovaný pád. Nevím, zda Pikula ve fyzice spal, nebo se bál 5 minut před koncem poslat Opavu do tří, nebo prostě chtěl být vidět, pravda byla taková, že vyloučil ven oba a navíc nám tak na dvě minuty vzal hráče, který nejvíce v té chvíli míček tahal do útočného pásma Sanitrans. Bojovalo se dál, mohli jsme ještě strhnout vedení na svou stranu, z dálky se pokoušel Pavel Tomeš, ale branka v přesilovce nepadla. Pak zpátky zpoza katru naskočil Grabo a krátce na to, necelé tři minuty před koncem třetí třetiny najížděl zleva naprosto sám (jako o den dříve Velčulin - není to pech?) na branku a v té chvíli jsme byli od finále jen krůček, ale Lukáš nedal a v té chvíli problesklo všem ve žlutém dresu hlavou, že finále nám prostě souzeno není. V naprostém závěru jsme možná zbytečně přehnali důraz před naší brankou a tak 18 vteřin před koncem Pikula zase písknul. Ano, faul to asi byl, ale posouzení citem v takové chvíli semifinále play-off, tím spíše, co vyvedl před chvíli a co vyváděl celou třetí třetinu, jistě ne. Šli jsme do oslabení. Přišlo další přerušení. Hádalo se nějakou chvíli, kolik zbývá do konce, někdo křičel 10 sekund, konečný verdikt zněl 4! Tady také mohli rozhodčí zakročit, byly to nervy, časomíra je pokažená, místo toho jsme se špatně domluvili na buly, Grabo na ni šel, míček se nějakým záhadným způsobem dostal k bočnímu mantinelu k jednomu z hráčů soupeře, který takovým nahozením z dost velkého úhlu prostřelil Benyho betony. Co více k tomu psát, jednu vteřinu před koncem…

Jak málo chybělo, hned několikrát v této sérii? Nádherná série, vyrovnaná, dramatická, bojovná, důrazná a plná zákroků za hranicí obětavosti. Asi se budeme ještě hodně vracet ke klíčovým momentům, ale již nyní lze vypíchnout těchto pár. Určitě druhý zápas, kdy se nás z různých důvodů sešla hrstka, nicméně tato hrstka předvedla nejlepší výkon v sérii a kapitulovala až 4 minuty před koncem prodloužení. Připomeňme, že ve třetí třetině tohoto boje trefil Miloš po krásné střele břevno! Další moment pro tuto sérii zásadní. Ve čtvrtém zápase, kdy jsme našli recept na taktiku Sanitrans a lépe kryli střední pásmo a více útočili, nám hned zkraje zápasu odešel zraněný Grabo a krátce nato důrazný Macochin. Tito nám v útoku v této čtvrté partiji strašně chyběli… Stěžejním byl rovněž nájezd Velčulina v závěru tohoto klání za nerozhodného stavu, tento hráč se zpravidla v takových situacích nemýlí, ale v sobotu v tu nejdůležitější chvíli zakončil špatně. A nakonec dva okamžiky v rozhodující bitvě! Za prvé nesmyslné odpískání nafilmování pádu po jasném faulu na Graba (ono se také za ten faul vylučovalo, což tomuto arbitrážnímu posouzení bere všechen smysl) a za druhé okamžik 160 vteřin před koncem, kdy náš nejaktivnější hráč Grabo šel sám na branku, jako Velčulin o den dříve. A stejně jako on, také nedal. Jakoby si s námi sportovní štěstěna pohrávala a pak nás srazila k zemi tím nejkrutějším způsobem, gólem vteřinu před koncem.

Připusťme, že soupeř byl hokejovější, připusťme, že měl více střel v každém utkání, ale srdce… srdce bylo na naší straně. A je škoda, že srdce větší um neudolalo, zase by měl sport jeden příklad, kdy není vše jen o tom, ale že může rozhodnout semknutost, parta a touha… Moc škoda, bylo nám smutno a pořád je, ale tak to chodí, je to sport, a jestli to tak bylo souzeno, stalo se. Finále nám uniklo o vlásek, ale asi to tak mělo být. Sanitrans si zahrají s havířovskými Warioty finále, nás vyzývá Martinov k boji o třetí místo. A byť tento boj bude mít pro nás hořkou příchuť, měli bychom se ještě jednou zmobilizovat a tento na jeden zápas hraný souboj dovést do bronzového konce… Bylo moc krásné snít 14 dní tento finálový sen… Díky za to všem!!!!!!

                     konečný stav série  3:2